Tato unikátní vila na složitém pozemku s vnitřním prostorem otevřeným přes dvě patra měla původní zadání – vytvořit prostor pro vlastní umění. Ale musí být galerie pouze bílá? S tím jsme se neuspokojili. Naším cílem bylo vytvořit interiér, který bude zajímavý sám o sobě, ale zároveň nebude působit arogantně a nebude přehlušovat umění.
Vila jako galerie
Projekt vily je dílem studia KarešArch. Tato realizace je příkladem toho, jak navazujeme na stávající návrh jiného architekta. Pokud, jako v tomto případě, projekt interiéru začne včas, je prostor řešit vše od konstrukčních detailů až po interiér, výsledkem je dokonale dokončená vila po všech stránkách. Interiér je pak v dokonalé symbióze s exteriérem a tak to má být.
Co do otevřeného prostoru?
Od první chvíle jsme uvažovali o různých možnostech, co umístit do otevřeného prostoru ve středu domu. Zvažovali jsme například kuchyni, která by byla částečně pod schodištěm, a jídelní stůl s výrazným lustrem zavěšeným o patro výš. Nakonec jsme se rozhodli pro řešení, kde kuchyně zůstala v nízké části s klasickou výškou stropu, zatímco v otevřeném prostoru vznikl obývací pokoj. Televize v tomto prostoru není středobodem – v domě je dominantní umění, a televize se spíše skrývá pod schodištěm, čímž dává prostor uměleckým dílům, která jsou skutečnými hodnotami tohoto interiéru.
Punková stěrka
Protože interiér není pouze bílý, rozhodli jsme se pro odvážné kombinace barevných betonových stěrek a rezavé oceli. Samotná stěrka se stává uměleckým dílem sama o sobě. Nezůstali jsme jen u podlahy, v kuchyni jsme stěrkou „vyběhli“ až na stěny. Barevnou stěrku jsme použili dokonce i na samotné stupně schodiště, což dodává prostoru jedinečný a dynamický charakter. Stěrky jsou naším oblíbeným materiálem, díky své neuvěřitelné praktičnosti, a protože je používáme často, rádi s nimi experimentujeme a hledáme nové způsoby jejich využití.
Zábradlí, které potrápilo
Při řešení zábradlí jsme vyzkoušeli nespočet variant. Použití pouze skleněného zábradlí nám přišlo příliš fádní, zatímco sítě by působily až příliš divoce. Potřebovali jsme vytvořit podklad pro umění. Nakonec jsme se rozhodli pro prodloužení monolitické betonové stěny v obývacím pokoji až po výšku zábradlí, čímž vznikla větší plocha pro umělecké dílo. Druhou část zábradlí na patře jsme nechali skleněnou, aby obrazy byly viditelné i ze spodního patra. Samotné schodiště pak doplnilo plné kortenové zábradlí, které vyniká svou texturou a charakterem.
Ozvěna
Asi největším problémem byla neskutečná ozvěna. U takto velkého a otevřeného prostoru se ozvěna stala velmi nepříjemnou. Tlumené mluvení se při přechodu do horního patra měnilo v hluk, kterému nebylo možné rozumět, když to bylo potřeba. Řešením byly akustické panely na strop, ale nabídka povrchů byla v té době omezená, a bylo nám líto zakrývat povedený pohledový strop. Nakonec jsme zvolili variantu přesného realistického nafocení stropu a jeho následný tisk na akustický povrch, což se ukázalo jako ideální volba. Pohledový strop zůstal a ozvěna zmizela.
Relax s výhledem
Díky tomu, že vila nabízí dostatek soukromí a krásný výhled do zeleně, umístění vany do rohu prostoru se přímo nabízelo. Tento prostor jsme chtěli využít naplno, a tak jsme navrhli vanu tak, aby se stala místem pro relaxaci s krásným výhledem na okolní přírodu. Zeleň jsme do interiéru vtáhli ještě pomocí velkoplošného zrcadla, které odráží a násobí přirozený vzhled exteriéru. To nejen že opticky zvětšuje prostor, ale zároveň umocňuje pocit spojení s přírodou, čímž vzniká harmonické prostředí pro klidné chvíle odpočinku.
Natahujeme historii
Dalším zajímavým oříškem bylo zapracování starého stolu, který je oblíbeným kouskem investorů. Tento stůl má pro ně nejen praktickou, ale i emocionální hodnotu. Abychom mu dali nový život, rozhodli jsme se ho rozřezat na menší kusy a kreativně upravit. Výsledkem je unikátní kus nábytku, který nyní slouží jako moderní interpretace původního stolu. Ačkoli vypadá, že jsme ho zcela přetvořili, zachovali jsme v něm kus původní historie. A Martinovi se tak opět podařilo vytvořit další „obětní“ stůl s křížem uprostřed.
Končí to interiérem?
V tomto případě rozhodně ne. Fasádu domu jsme místo tradiční bílé omítky navrhli z materiálu Sto signature, což dodalo celé budově moderní a jedinečný vzhled. V některých částech jsme použili škrábaný efekt, který přidává texturu a hloubku.
Zároveň jsme propojili interiér a exteriér pomocí cortenu. Tento designový prvek se objevuje i na různých prvcích v zahradě, jako jsou ploty, opěrky nebo zahradní fontána na terase. Takto propojený design spojuje interiér s exteriérem a vytváří harmonický celek, kde každý detail má své místo a účel.
Zajímá vás, jak k podobným projektům interiéru přistupujeme? Přečtěte si o tom více zde v části INTERIÉRY.
— Pojďme se potkat!
Máte podobný projekt, který s námi chcete probrat? Vyplňte tento stručný dotazník, dejte nám vědět něco málo o Vašem záměru a my se Vám brzy ozveme.
od Radka - 24. 1. 2025