Rekonstrukce na kanárský způsob
Třetí a zatím nenáročnější krok z celé naší lanzartoské cesty. Rekonstrukci máme za sebou. Ráda bych naspala, že zdárně, ale pravdou je, že to bylo náročnější, než jsme si představovali. Jsme fyzicky i psychicky úplně vyřízení. Stálo nás to spoustu peněz navíc, ale to u rekonstrukcí takové překvapení není. A náš výběr stavební firmy? Na škále od super spolupráce (10) po úplné fiasko (0) jsme tak na stupni 2. Horší by už mohlo být snad jen to, že by barák vyhořel. S lehkým odstupem času, se hrany pomalu obrušují a my se pomalu začínáme věnovat další problematice s pronájmem, takže šílené historky z realizace začínají být trochu méně tragické.
Začátek spolupráce vypadal slibně. Stavba se poměrně rychle rozběhla, bourání šlo jako po másle. Sem tam se objevily problémy, které nebyly na první pohled zřejmé, ale tak je tomu u každé rekonstrukce. Komunikace fungovala výborně, takže jsme si výběr dodavatele pochvalovali. Navíc byl schopný nám místě vyřídit další subdodávky na zabezpečení a internet. Úvodní nadšení ze výběru stavební firmy a počátku spolupráce začalo vyprchávat asi po 3 měsících, kdy začalo být jasné, že to kapacitně nezvládají v domluveném termínu. Ti dva, co na domě pracovali neměli šanci to zvládnout, navíc po vánocích zmizeli. Majitel stavební firmy začal hledat nové lidi. Se zpožděním jsme od začátku trochu počítali, byli jsme připraveni na „maňana“ styl práce. S prvním prodlevami se začaly rojit první výmluvy poměrně tragického rázu, jako autonehoda s autem na střeše, infarkt jednoho ze dvou řemeslníků a další. Tady si člověk začal připadat jako v mateřské škole, protože výmluvy byly neskutečné, navíc ten tragický zdravotní stav a hekání po ránu bylo do odpoledne pryč a zapomínali i kulhat. V tu chvíli jsem začala mé návštěvy (kontrolní dny) dávkovat častěji. Ukázalo se, že to je pro ně jediná motivace. Přepisovali jsem stále dokola harmonogram, seznamy úkolů, priority apod. Termín dokončení jsme posunuli o 1,5 měsíce. Z dnešního pohledu to bylo vyloženě naivní.
Největší fuckupy:
Izolace sprchového koutu
Bohužel nám došla sprchová vanička o 10 cm užší. Stavitel se nabídl, že v rámci zrychlení to vybetonuje. Rychlejší to bylo, levnější nikoliv a kvalita byla tragická. Jako hydroizolaci použil stavební igelit. Na můj dotaz co to je, byli sami překvapeni. Stačilo za igelit trhnout a celá sprcha vypraskala. Skončilo to bouráním a já trávila večery hledáním instruktážních videí ve španělštině, jak se aplikuje hydroizolační Sika v koupelně.
Lávová stěna na terase
Řemeslník si pěkně připravil konstrukci latí, aby měl všechno rovně. Bohužel se mu latě během práce rozjely. Ale on se jich striktně držel až do konce. Moje mávání rukama, že to není v rovině – „nivel por favor!“ ho rozčílilo. A já musela do místních stavebnin hledat olovnici (a jak se řekne olovnice?). Výsledkem je, že jsme odstranili nerovnosti z čelního pohledu. To, že stěna padá dozadu už opravit nešlo, takže uličkou chodím s pohledem do země, jinak by mi explodovala libela v oku.
Betonová podlaha
Chtěli jsme úplně jednoduchý „Manrique“ styl. Bílá betonová podlaha, vylitá přes původní dlažbu. Na to pak bílou malbu, která je na Lanzarote naprosto běžná úplně všude. Místo naceněných 2,5 cm jsme místy na pár milimetrech, spáry vykreslené a beton často k podkladu nepřilnul. Nejhorší místa jsme nechali vybourat. Vstupní halu, kde to bylo nejhorší, jsme si nakonec předělali sami. Až příliš pozdě jsme zjistili, že viditelné spáry původní dlažby vyrovnali sádrou. A sádra na podlaze je fakt peklo.
Malby podlah
Sádra na většině podlahy a chybějící penetrace způsobily, že malba se loupe jak kůže spálená sluncem. Malby bohužel dělali v době, kdy jsme na místě nebyli. Nám tak nezbývá, než je donekonečna lokálně opravovat. Snad i časem narazíme na tu správnou barvu, která ten povrch "zalepí" a vydrží.
Elektrorozvody
Projekt jsem připravila jednoduše tak, abychom využili většinu původních pozic. I tak mi nacenili elektro komplet nové. Při realizaci toho moc nového neudělali, využili většinu původních rozvodů. Elektro se na kanárech tahá v husích krcích, což vypadá jako výhoda. Výhoda to je, pokud se použijí krky hladké a ne ty vroubkované, které máme nakonec my. Naštěstí těch nových není tolik. Překvapením je, že kabely mají po jednotlivých barvách, ne jako u nás v jedné bužírce. Takže se každá barva tahá zvlášť. Náš stavitel asi nekoupil od každého kabelu dostatek, takže to tahal a zapojoval bez ohledu na barvy. Výsledkem byla z poloviny nefunkční elektrika - vypínače, které nic neovládají, nebo světla, která vypínač ani nemají. Opravovali jsme to několik dní. A ty elektro krabice pod umyvadlem, které mi zpočátku připadaly jako naprostá tragédie, mi vlastně vůbec nevadí.
Instalatérské práce
Dalším překvapením je řešení odpadů. Sifony nepoužívají, vystačí si s flexi hadicemi, které pak ale ve zdech musí „zapřít“, aby je zvládli rovně zabetonovat. A rovně se jim nepovedlo nikdy. K tomu se přidá naprostá ignorace výkresů a vývodových plánů a já pak vozím v kufru trubky a sifony z Čech. Protože na Lanzarote mají „sifon decorativa“ jen jeden (ne druh, ale počet). Úplnou třešničkou byl odpad od wc nasunutý do podlahy bez těsnění nebo odpadní potrubí sprchy do pravého úhlu, kde se omylem zasekl poměrně slušný kus suti.
Oblouky na sádrokartonu
Knihovnu původně chtěli udělat z betonových tvárnic, což je neskutečně pracné. Ytong na Lanzarote nepoužívají, prý je „šíleně“ drahý. Došlo na sádrokarton, který sice nesnáším, ale byla to jediná dostupná varianta. Když jsem už druhou kontrolní návštěvu sledovala, že se stále vyhýbají dokončení oblouků, zjistila jsem, že to nejde, protože nesehnali tu kulatou hranu. Bylo pro ně velké překvapení, že i my ten rovný profil na hrany stříháme.
Bazén
To je jediná položka, jejíž oprava na nás ještě čeká. Tato část rekonstrukce se vyloženě nepovedla. Až příliš pozdě jsme objevili, že původní zatékání v rozích způsobuje vzlínání vody do dutých tvárnic, které bazén lemují. Takže jakákoliv „díra“ znamená proud vody ze zdi. Navíc i tady neaplikovali penetraci pod malbu a ta se začala místy loupat. To se ovšem ukázalo až poté, co jsme napustili 75m3 vody, kterou jsem na Lanzarote velmi těžko sháněli, protože jí je na ostrově nedostatek a vinice mají přednost..
Vraťme se zpět k průběhu.
Po 4 měsících začala váznout i komunikace. Začala fáze, kdy se od hrubé práce dostali k práci v interiéru a tady se začal výrazně lišit náš pohled na zpracování detailu. Bohužel ke zpoždění se přidalo zjištění, že jakoukoliv specializovanou práci nezvládají. Dostali do momentu, kdy zaplacené zálohy výrazně překračovali dodanou práci. Bohužel toto je kritický moment na to, že dodavatel vyměnit už vyměnit nejde. Přešli jsme do krizového módu s cílem nechat je dokončit velké stavební práce položky a jakoukoliv specializaci si později vyřešit s jinými dodavateli. Moje předposlední kontrola se už ze špatného a váznoucího průběhu překlopila v katastrofu. Přijela jsem na kontrolu na 4 dny, zůstala jsem 6 týdnů. Přítomnost na stavbě prořídla, výmluvy se stupňovaly. Ukázalo se, že stavitel je nejlepším klientem místní nemocnice, v níž tráví většinu pracovního týdne. Naštěstí ještě docházeli ostatní řemeslníci, z nichž ani jeden nerozumí anglicky. Nastoupil překladač, moje chabá španělština a ruce. Sami jsme dokupovali materiál, nasadili montérky a začali s opravami. Z našich záloh už nezbylo nic. Asi nemusím popisovat, jak v místních stavebninách španělsky (ne, opravdu španělsky nemluvím) objednávám 25 pytlů cementu (veintisinco cemento) a 2 tunové pytle písku (dos arenas), aby mi druhý den dovezli jen dva pytlíčky do květináče. Alespoň jsou u toho všichni milý a smějí se.
Moment, kdy jsme rozhodli spolupráci se stavební firmou definitivně ukončit byla šílená scénka, která skončila demolicí našeho notebooku. Začalo to nevinně a opět „zbytečným“ požadavkem na odstranění nedostatku. Světla v jídelně byla zapojena jinak, než bylo v projektu. Naprosto nečekaně si z dlouhé seznamu nedodělků vybrali právě světla. A pak už následovaly události jako z Pat a Mat. Štafle vedle stolu tak, že nedosáhne na světlo, štafle se smeknou, řemeslník padá, přitom vyrve podnož stolu ze země, rozbije světlo a skončí na zemi … na našem notebooku. Škody jdou do tisíců eur. Tady jsme si řekli dost.
Původní stavební firmu jsme vystěhovali z domu a začali jsme hledat řemeslníky, kteří by byli ochotni práce dokončit. Přes pár odmítnutí, hlavně od firem na klimatizaci, jsme dokonce přistoupili na to, že ji necháme udělat komplet novou, jen abychom k nám někoho vůbec dostali práci dokončit. Podařilo se nám natrefit na skupinu Britů, kteří se postarali o dokončení. Závěr byl náročný, ale podařilo se nám to dotáhnout. Až k nám pojedete, buďte prosím shovívaví, my bychom sami chtěli lepší detaily, ale na Kanárech toho jednoduše dosáhnout nejde. Tam se člověk musí spokojit s tím, co je k dispozici. To není Španělsko, to je Afrika.
Aby z toho nebyl jen tragikomický příběh, nakonec se nám podařilo najít lidi, které si necháme pro budoucí spolupráce. Víme, že kontrola musí být výrazně důkladnější než u nás a naprosto nutná je osobní kontrola co nejčastěji. Zkušenosti nebyly jen negativní, narazili jsme na firmu, jejíž profesionalita nám vyrazila dech. Tak neskutečně organizovanou firmu, s dodávkou plnou přihrádek s náhradními díly jsme neviděli ani u nás a sledovat je při práci byl úplný koncert.
Navíc máme naprosto úžasnou místní architektku, která nám pomohla s úřady a veškerou administrativou a když bylo nejhůř, poslala nám svoje lidi. Škoda jen, že ostych ze španělské komunikace jsme překonali až na konci.
A šli bychom do toho znovu? Ale jo. Byla to výzva a člověk se naučí toleranci, trpělivosti a zjistí, že hodně požadavků je nepodstatných a důležitý je výsledek. A ten se v rámci možností, které jsme měli k dispozici, povedl. Seznamte se s naší Vilou Amonita. O tom, co a jak se na Lanzarote staví vám napíšeme zase příště.
od Radky - 28. 5. 2024